Koníčci a Avalka
Oslík Karel
Oslík Karel, naše první větší zvířátko. Oslíka Káju jsme všichni znali už z Farmy Naděje, kde pobýval a díky Tomášovi se tam dostal.
Když jsme odešli z farmy, Karlík neměl vyžití, je to přirozený divoch a zkoumač.
Proto začal provokovat jiná a menší zvířata, z nudy a z jeho přirozené oslí povahy,
jeho chování ale ohrožovalo zdraví starších nebo nemocných zvířat, a tak jsme to tak nemohli nechat.
Rozhodli jsme se že Karlíka přijmeme k nám. Tomáš měl velkou radost a věřím že i Kája 🙂
Denně s ním chodíme na procházky, má Louku zatím sám pro sebe a pořád s ním někdo blbne.
I přes to ale Kájovi chybí zvířecí parťák, proto Kájovi hledáme jemu rovného kámoše, nejlépe samozřejmě oslího a nějakou slečnu 🙂
Kobylka Zorka
Karlíček už není v ohradě sám 🥳 Nová bytost na Louce kobylka Zorka 💚
No kde začít. Karlíček prostě toužil po společnosti, i když jsme se mu věnovali, nebylo to ono.
Když byl v ohrádce sám, tesknil si. Proto jsme skoro 3 měsíce hledali parťáka, Karlovi rovnému - minimálně stejně velkého 🤩
Nu a nic...domov jsme chtěli nabídnout utrápenému zvířátku co potřebuje pomoci, aby to souznělo se smyslem azylu.
Hledali jsme horem dolem spolem ... a nic, ani koník ani oslík.
Na druhou stranu, dobrá zpráva, že nepotřebuje žádné zvíře zachránit, no ne ? Ale Karlík ?
Karlík tesknil a ne vždy byl čas se mu hodiny věnovat, bohužel...
Potom se ale ozvala Romča, se svojí kobylkou Zorkou, které hledá domov.
Zorka je 21 kobylka hucula s haflingem, je zdravá, moc milá, je hodně čiperná, krásně reaguje na povely,
vnímavá no prostě dokonalá dáma 🙂 přesně to co Karel potřebuje, naučit pokoře a respektu 🙂
To ho může naučit jen další konina. Zorka má za sebou dlouhý příběh, který tady nebudu vypisovat úplně.
Před tím než Romčiny rodiče Zorku koupili, ji měl statkář,
který na Zorce jezdil do hospody a výchovu řešil lopatou...
Poté co Romča ze Zorky vyrostla, Zorku rodiče i přes nevůli Romči prodali.
Po mnoha letech, v dospělosti se Romča dostala zpět k Zorce a mohl ji vykoupit, i když na ni nemohla jezdit,
chtěla ji zpět a poskytnout ji domov bez dalšího využívání. Tady Zorce začalo časté stěhování, neshody s lidmi, zklamání, lži...
tak jak to v životě bývá. U poslední rodiny u které Zorka byla ustájená, vztahy nakonec taky nedopadly dobře...
Zorka musela prostě pryč...zase. Krátká doba najít staršímu koni domov, na koni na kterém Vám záleží tolik,
že po prodání rodiči sledujete jeho cestu a záleží vám na tom aby se měl dobře. Proto mi Romča napsala.
Zda-li stále hledáme parťáka pro Karla, a my hledali. Jela jsem se na ni skoro 300 km podívat a věděla sem že Zorka je naše.
Karel už konečně nebude sám. Nu a tak je Zorka tady, snad už trvale na stálo, bez změny místa, převozu,
tady konečně bude snad její doopravdické doma. Zorka u nás může dožít a mně pomoci s výchovou Karlose 😄
.jpg)
