top of page

Změny na louce - část 2

Změna číslo 2



Ještě bych Vás ráda informovala o jedné další velmi důležité a nelehké změně. Jeden z důvodů, proč budeme na Louce 4.


Tyto řádky píši sama za sebe, i když je tam souznění ostatních Lučníků, stále jsou tyto slova v textu psané za mou osobu, a to tedy za IF.


Po nelehkém rozhodnutí, tedy rozhodování delší dobu, jsem se rozhodla o alespoň dočasný odchod požádat našeho Toníčka. S nelehkými slovy se mi vše ohledně jeho odchodu vyslovovalo a nelehko se mi tohle i píše.


Nevím, jak tento článek pojmout, takže prostě budu psát svoje myšlenky – sama za sebe.

Toníček přišel na Louku v takové době, že to byl pro ni neuvěřitelný zázrak, ale taky i pro mě osobně. Přišel na Louku v době, kdy jsem tu byla sama a odcházel mi můj nejvěrnější přítel mopsík Olíček. Cizí člověk, který je nabitý neskutečnou energií, usměvavý, trpělivý, laskavý, učenlivý. Člověk, co při každém Vašem splínu prohodí něco, co Vás absolutně zachytí za srdce, něco, nad čím vy musíte prostě přemýšlet. Nikoho nesoudil, nikoho neřešil, žil ve svém TEĎKU ( ČTI TEDĚK)


Pane bože já chci být jako ON! Lítalo mi hlavou, pokaždé když jsem na něco remcala a on mi s úsměvem odpověděl něco, co mě absolutně dostalo. Díky němu jsem pomale poznávala význam slova TEDĚK, a taky zpětně vidím že i tady začla moje cesta a práce se svým EGEM. O tom se asi ale rozepíšu jinde :)


Toník byl osoba, která mi přišla do života, ale i Louce, ve správnou chvíli a to nebyla náhoda. Já i Louka jsme si ho prostě přitáhly a on nás už navždy změnil.


Jak už to bývá, u nás všech, co na Louce jsme, i Toník Louce odevzdal prostě vše. Energii, čas, nápady, myšlenky, život. Jenže jak už jsme se všichni poučili, tohle není dobře – a o tom se taky rozepíšu v jiném blogu.


Louka z mého pohledu Toníka vtáhla, vysála. Už to není ta veselá zářící bytost. Ta bytost, která naslouchá, usmívá se za každé situace a žije svůj teděk. Jenže tohle s námi Louka dělá, pokud si nedáváme kvalitní čas pro sebe, pokud neodjíždíme, pokud zabředneme v rutině, zvyku a začneme vše okolo brát jako samozřejmost.


Já to věděla, cítila jsem to, ale byla jsem slabá říct víc než jen náznaky, nebo to rozebírat častěji. Nešlo to, řešila jsem si svoje věci a byla v módu zombie. Kdybych zasáhla dřív, nemuselo by se to stát, ale bohužel. Vše je ale, jak má být a já se neskutečně poučila - o tom bych se taky rozepsala v jiném článku :)


Tak se to stalo. Tlak, pocit, teď je ta chvíle a to prostě musíš udělat. Nevíš jak, jakkoliv je to špatně, přesto s největší láskou, co jsem dokázala po rozhovorech s ostatními, jsem Toníka požádala, aby alespoň na zimu odešel. Hnus, na zimu? Kam má jít? Nevím, netuším, ale nejde ho tu mít dál. Vše je, jak má být, důvěra v proces, ve změnu a ta je vždy dobrá. Věřím že i jemu se otevřou, dveře, a pokud ne k jiným možnostem, tak dveře k sobě samému, k tomu Toníkovi, jaký sem před rokem a půl přišel, dveře zpět k sobě.


Toník pro Louku znamená moc důležitý pilíř, díky kterému Louka mohla neskutečné vyrůst, a my díky Toníkovi mohli mít čas pro sebe. Louce poskytl ze sebe vše, nápady do budoucna, které mohou Louku neskutečně posunout a udělat ji zase o něco výjimečnější.


Tímto bych mu chtěla moc poděkovat za to, co pro Louku udělal, a za mě osobně - za to co mi vše předal, i když možná nevědomky, protože Toník je jeden z důvodů, který mě zavedl na vědomější cestu životem.


I když je to mezi námi teď velmi zvláštní, což chápu, věřím, že jednou pochopí, stejně tak jako jsem pochopila já, jenže to vše až s odstupem.



Omlouvám se a děkuji Ti zároveň.



If <3





95 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Náplavka

bottom of page