Prasátoři

Naše první prasátko Flíček. Prasátko Flíček má za sebou divokou minulost, teda alespoň co já jsem slyšela, 
za pravdivost dávno minulých informací neručím. Flíček je prasátko, které si pořídila slečna doma na mazlení. 
Naučila ho spát v posteli, nějaké povely a věřím že jej opravdu měla ráda. 
Jenže si slečna našla přítele, a údajně ho Flíček začal napadat. Tudíž se rozhodli jej dát pryč. 
Malému prasíkovi našli domov na Farmě Naděje, ze začátku se zdálo být vše v pořádku, 
dokonce se na něj jeho původní majitelka přijela podívat. 
Jenže to pro Flíčka bylo mnohem horší, protože si myslel že si pro něj přijela. 
Potom Fíček ale začal napadat lidi. 
I přes všechnu lásku co mu byla dávána se prasátko uzavřelo Když jsem přišla na Farmu já, 
hned jsme si padli s Flíčkem do oka. Do dnes po mě nikdy nevystartoval jako po většině. 
Flíček nemá rád muže, nemá rád hrubé doteky a vůbec ne doteky zezadu a z vrchu. 
Je třeba si k němu najít cestu, pozorovat jeho řeč těla, vždy dá najevo že se mu něco nelíbí a je třeba to respektovat, 
jen má člověk jen pár sekund to rozpoznat 🙂 Nikdo neví co se přesně ve Flíčkově životě vše dělo, ale minulost nás nezajímá. 
Flíček dělá pokroky, a i když vím že z něj nikdy nebude už klidné tulící prasátko na spaní i přes to jej miluju a vzala sem si jej sebou na Louku. 
Tady je volný, šťastný, každý den si spolu povídáme, každé ráno se na mě směje, rád chodí se mnou do lesa a rypáčkem rozhrabává celou Louku. 
I přes to že je takový zaslouží si žít volný a šťastný život. Pro nás neznamená to, že se nemazlí něco míň než ostatní, 
upřímně taky by se mi nelíbilo kdyby každá návštěva na mne sahala 🙂 Flíček je svůj ale i přes to si pro mě nezapomene schovat pár úsměvů do kapsy.